ROZHOVORY Z MÁLOTŘÍDKY

Rozhovory z málotřídky

Václav Maděra – absolvent ZŠ Vyskytná

ZŠ Vyskytná ukončil v roce 2019, poté na dva roky přešel do ZŠ Krásovy domky v Pelhřimově, další dva roky absolvoval v Jihlavě – ZŠ Rošického, sportovní třída. Nyní studuje Gymnázium se sportovní přípravou v Jihlavě.

Jak se Ti daří ve škole?

Studuji na sportovním gymnáziu v Jihlavě a na gymnáziu si vedu dobře. Zpočátku nebyl přechod ze základní školy na střední vůbec jednoduchý, ale na vše jsem si zvykl, vybudovali jsme se spolužáky skvělý kolektiv a daří se mi i prospěchově, jelikož jsem si udržel vyznamenání každé pololetí.

Co bylo pro Tebe po přechodu z naší malé školy na velkou městskou nejtěžší?

Rozhodně nejtěžší bylo se začlenit do nového kolektivu na nové škole. Ve Vyskytné jsme se všichni znali, a to je za mě obrovská výhoda pro menší děti, a i mně samotnému to vyhovovalo. Také musím zmínit, že jsem neměl žádný problém s prospěchem a v tomto směru jsem školu zvládal s přehledem.

A jak se Ti líbil kolektiv na druhém stupni?

Začátek byl těžký. Nikoho jsem neznal a musel jsem se začlenit. Naštěstí jsem extrovert, a i v tomto ohledu jsem to zvládl a vytvořili jsme skvělý kolektiv. Po mém přestupu do Jihlavy mě to čekalo znovu, ale tam mi to usnadnil kolektiv fotbalistů, kteří zde už měli vytvořenou parádní partu.

Myslíš, že si byl dostatečně připravený na druhý stupeň ve městě?

Určitě. Z pohledu prospěchu nebyly žádné problémy, a i komunikaci jsem zvládal hravě. Musel jsem se trochu rozkoukat a poznat nové kamarády a pak už bylo všechno skvělé.

A co Ti naopak chybí z naší školy?

Určitě ten menší počet lidí, kteří chodí na základní školu ve Vyskytné. Na těch větších školách už je opravdu mnoho žáků a z toho jde občas hlava kolem. Zde byl klid a mohl jsem se bavit s kýmkoliv.

Co bys poradil našim páťákům, kteří se už taky chystají na druhý stupeň?

Poradil bych jim, aby byli v klidu a nestresovali se přechodem na druhý stupeň. Po příchodu na novou školu zjistí, že s učivem nebudou mít žádný problém a do kolektivu se začlení.

Co si nejvíc pamatuješ z dob, kdy si chodil do málotřídky?

Nejvíce mi v hlavě utkvěly projektové dny, kde šlo o poznávání a o učení se hrou. Bavilo mě, že jsme neseděli každý den v lavici, ale že jsme chodili ven a učili jsme se i jinými způsoby.

V čem Ti málotřídka nejvíc pomohla?

V počátečním rozvoji mé osobnosti. V málotřídkách je žáků málo a díky tomu mají učitelé větší prostor se individuálně věnovat jednotlivým žákům a rozvíjet více jejich schopnosti.

Doporučil bys málotřídku i budoucím prvňáčkům?

Samozřejmě. Je to za mě nejlepší cesta, kterou se mohou vydat. Mají v ní více prostoru a možností, jak se na začátku svého života rozvíjet.