ROZHOVORY Z MÁLOTŘÍDKY

ROZHOVORY Z MÁLOTŘÍDKY

Rozhovor s PaedDr. Zdeňkem Martínkem, speciálním pedagogem a etopedem

Jak se podle Vás cítí děti v prostředí málotřídní školy?

V každém případě jde o menší kolektiv, děti se odmalinka navzájem znají, společně strávený čas nesdílejí pouze ve škole, ale i v rámci obce při volnočasových aktivitách. Tím vlastně získávají určitou jistotu v sociálních vztazích.  

Jaký vliv má menší počet dětí ve třídě na psychiku dítěte?

Dnes se značně prosazuje tzv. individualizace výuky – pokud je ve třídě menší počet dětí, může se vyučující v případě nutnosti dítěti více věnovat – což v případě 30 dětí ve třídě ideálně nelze. Dítě má pak pocit větší jistoty a podpory.  

V čem může být výuka v kolektivu více ročníků přínosná?

Tato otázka je velice diskutabilní. Pokud dítě nemá žádný problém, jedná se o standardně vyvíjejícího se jedince, může z učiva vyšších ročníků leccos pochytit a v dalším ročníku na této vědomosti stavět. Jiné je to v případě, že má dítě např. narušenou pozornost – zde je to značný problém – většinou se nevěnuje tomu, čemu by v rámci svého učiva mělo, ale vnímá např. to, co probírají jiné ročníky. Zde bych viděl na místě důležitost perfektně připraveného asistenta pedagoga. K této otázce bych ještě doplnil jeden důležitý fakt. Pokud je třída dobře vedená, mohou starší spolužáci ty mladší výrazně podporovat, být jejich „jakýmisi“ ochránci a podporovat je v řešení náročnějších životních situací – některé školy mají dokonce jakési „patrony“, což jsou starší spolužáci, kteří se do jisté míry o ty mladší starají.  

Co může rodiče přesvědčit, že málotřídka není „méněcenná“ oproti velké škole?

Na tuto otázku je poměrně snadná odpověď – otevřená komunikace pedagogů s rodiči a učební výsledky jednotlivých dětí. Znám málotřídní školy, jejichž absolventi, vycházející z pátých tříd, velice úspěšně složili přijímací zkoušky na gymnázia a jsou z nich úspěšní studenti. Ale pozor – vše nezachrání pouze škola – zde je nutná intenzivní podpora ze strany rodičů. Pokud tato podpora nefunguje, ani sebelepší – i velká škola – většinou výborného studenta nevychová.  

Jak se v menší škole rozvíjí sociální dovednosti a vztahy mezi dětmi?

Jak již bylo výše řečeno, starší děti mohou ty mladší učit různým pozitivním dovednostem, mohou s nimi diskutovat nejen v rámci školy, ale i v rámci celé obce. Ve velkých školách jsou většinou jednotlivé ročníky izolovanější.

Má podle Vás učitel v málotřídce větší prostor individuálně pracovat s každým dítětem?

V ideálním případě ano. Pokud daný učitel umí učit více tříd najednou (což je velké umění a já před těmito kolegy smekám), může skutečně každému žákovi – v případě potřeby – věnovat individuální přístup. Ovšem i takový učitel má pouze určité možnosti a hranice. V případě, že třída nemá zřízenou funkci asistenta pedagoga a má mnoho dětí s podpůrnými opatřeními, je individuální přístup poměrně složitý.  

Jaký vliv má osobní vztah mezi učitelem a žákem na motivaci k učení?

Základy kladného vztahu ke vzdělání minimálně v prvních dvou ročnících dává vždy učitel – a to nejen na málotřídkách, ale i ve velkých školách. Pokud dokáže pedagog dítě zaujmout, dokáže ho podpořit a dát mu najevo, že i když se něco nedaří, jiné věci mu jdou, pozitivně ho motivuje, je to základní stavební kámen k úspěchu. Demotivující pedagog bohužel bude i dítě demotivovat – to je základ pedagogické psychologie.  

Jak malý kolektiv ovlivňuje sebevědomí dítěte?

Malý kolektiv může mít na sebevědomí dítěte pozitivní vliv. Jedinec se učí řešit náročné životní situace, může dostávat zpětnou vazbu v tom smyslu, že zvládá některé činnosti stejně dobře jako starší spolužáci.  

Mohou děti z malotřídní školy po přechodu na druhý stupeň nebo větší školu pociťovat šok?

Na tomto místě musím konstatovat, že ano. Každá velká změna v životě dítěte pro něj znamená náročnou životní situaci, se kterou se musí vyrovnat. Pokud však je dítě na tento přestup postupně připravováno, např. tím, že se půjde podívat předem do prostředí, kam nastoupí, že jej budou adekvátně věku jak ve škole, tak i doma vést k samostatnosti, nemusí být tento přechod nikterak stresující.  

Co byste vzkázal rodičům, kteří váhají, zda dát své dítě do malé školy?

Tak jako všechno v životě má své plusy a mínusy, stejně je to i u této otázky. Rodič by měl v první řadě zvážit, do jaké míry bude dojíždění do velké školy pro dítě zatěžující. Dále by měl zvážit i své vlastní možnosti, jak dojíždějící dítě podporovat – ne vždy je dojíždění jednoduché. A v neposlední řadě (a to je podle mého názoru stěžejní) by si měl zjistit, jaký ohlas daná škola má. Jak jsem již výše uvedl, znám mnoho dětí z malotřídek, které byly úspěšnými studenty nejen gymnázií, ale i vysokých škol.